Euro není ekonomický nástroj, ale jen politický projekt. Je to společná měna v nespolečném trhu. V trhu, který sice užívá stejnou měnu, ale současně trpí mnoha národními ochranářskými opatřeními, mnoha omezeními slibovaných ekonomických svobod a nekorektní a nevyváženou dotací, která zkresluje trh.
Národní měna je výrazem suverenity členské země EU. Je současně nenahraditelným nástrojem hospodářské politiky státu, zejména při podpoře exportu. Dává smysl existenci Národní banky, která může obezřetnou regulací směnného kurzu přispívat například k proexportní politice. Přistoupením k euru předáme tyto nástroje centrální bance ve Frankfurtu, která nebude brát ohled na zájmy naší ekonomiky. (Mimochodem, dvě nejúspěšnější ekonomiky původní patnáctky EU, tedy Velká Britanie a Švédsko odmítly euro a užívají výhody národní měny)
Euro prakticky okamžitě a automaticky přenáší ekonomické problémy nebo propady z jedné země do druhé, aniž by postižená země sama musela udělat nějakou ekonomickou chybu nebo hloupé rozhodnutí.
Je absurdní přecházet na euro a zmrazit tak jednou provždy okamžitý směnný kurs národní měny v okamžiku, kdy národní měna trvale a výrazně posiluje, což je případ naší koruny. Provedeme tak vlastně předčasné a silně podhodnocené ocenění všech hodnot naší země na úrovni, která neodpovídá skutečné kupní síle koruny vůči euru. Není kam spěchat. Pokud někdy vůbec budeme, a to jen z politických důvodů, k euru přistupovat, pak je moudré nestanovit datum, kdy chceme přistoupit, ale stanovit naopak směnný kurs, po jehož dosažení teprve k euru přistoupíme.
Přechod na euro zatím bez výjimky znamenal zvýšení cen denní potřeby a drastický útok na sociálně slabší skupiny obyvatel, zejména na důchodce. Kromě mnoha jiných nepříznivých faktorů euro zvyšuje tlak na sjednocení cen v EU, ovšem při krutě nerovnoprávné úrovni příjmů, zejména však důchodů v jednotlivých zemích. Zejména zranitelné jsou nové členské země. Navíc zavedení eura způsobuje i tak zvané tiché zvyšování cen vyvolané nutným zaokrouhlováním cen při přechodu na koncentrovanější měnu. V bruselské samoobsluze neexistuje cena nižší než jedno euro, tedy asi 26 korun. Náš důchodce za důchod 8000 korun snad ještě může přežívat (těžko to nazvat jinak), ale za dnešní silně podhodnocený ekvivalent v eurech, který by důchodce dostal, tedy za 308 euro, lze opravdu jen umírat Euro dnes proto odmítají zejména důchodci. (Mimochodem, v nedávném průzkumu, jehož výsledky zveřejnil finanční ústav Dresdner Bank se dokonce 60 procent Němců vyslovilo pro návrat marky a zrušení eura. Mezi ženami, které zpravidla nakupují a znají lépe ceny nakupovaného zboží denní potřeby se pro návrat marky vyslovilo dokonce 71,2 procent. A v loňském roce se pro návrat národní měny vyslovil dokonce italský ministr financí, který požadoval návrat liry.)
Ing. Václav Prokůpek,Ph.D., PhDr. Vladimír železný (NEZ/DEM, Libertas.cz)
