Austrálie poprvé v historii vyhrála mistrovství Asie. Pořádající země turnaje v dnešním finále v Sydney porazila Jižní Koreu 2:1 po prodloužení. Australané vedli po gólu Luonga, ale v nastavení poslal Son Hung-min zápas do nastavení, ve kterém rozhodl Troisi.

Korejci v předchozích pěti zápasech na šampionátu ani jednou neinkasovali, ovšem v poslední minutě první půle našla Austrálie na jejich obranu recept. Luongo si v obležení obránců zpracoval míč do volného prostoru a z 18 metrů se trefil přesně k tyči.

Už se zdálo, že Austrálie dovede zápas k nejtěsnější výhře, jenže v nastavení přišel korejský nákop, domácí obránci prohráli tři souboje za sebou a největší hvězda Koreje Son Hung-min srovnal. Na řadu přišlo prodloužení, ve kterém rozhodl ve 106. minutě Troisi.

"Dostat gól v poslední minutě prověřilo náš charakter, ale kluci ukázali, že ho mají," uvedl kouč Austrálie Ante Postecoglou. "Zaslouží pochvalu a jsem na ně nesmírně pyšný," přidal.

Austrálie prvním titulem v historii vylepšila druhé místo z roku 2011, kdy ve finále podlehla Japonsku. Navíc jako první mužský tým dokázala vyhrát dva kontinentální šampionáty, protože v minulosti čtyřikrát ovládla mistrovství Oceánie.

Korea stříbrem přerušila bronzovou sérii z předchozích dvou mistrovství, na první titul od roku 1960 však čeká dál. "Sice nemáme pohár, ale i tak jsme dnes hráli jako šampioni," řekl trenér Uli Stielike. "Myslím, že zaslouženým výsledkem by byla remíza, po které by pohár dostaly oba týmy. Korea může být na svoje chlapce pyšná," dodal.

Finále Asijského poháru: Korejská republika - Austrálie 1:2 po prodloužení (90+1. Son - 45. Luongo, 105. Troisi).
Výsledek utkání o třetí místo na asijském šampionátu: Irák - Spojené arabské emiráty 2:3 (28. Salim, 42. Kalaf - 16. a 51. Khalil, 57. Mabkhout z penalty).

Posledním čtvrtfinalistou mistrovství Afriky se stala Guinea. O jejím postupu ze skupiny D na úkor Mali rozhodl dnešní los v Malabu. Oba celky totiž měly po odehrání tří utkání shodný počet bodů, stejné skóre a nerozhodný vzájemný zápas.

Guinea se ve vyřazovací části utká s Ghanou, zbývající dvojice tvoří Pobřeží slonoviny s Alžírskem, Tunisko s domácí Rovníkovou Guineou a Kongo s Demokratickou republikou Kongo.

Ve skupině D nebylo daleko od toho, aby los rozhodoval o pořadí všech jejích účastníků. Hrozbu však odvrátilo Pobřeží slonoviny, které porazilo 1:0 Kamerun. Postaralo se tak o jediný zápas, který neskončil 1:1, a s pěti body prošlo dál z prvního místa.

O druhém postupujícím musel rozhodnout los, protože Guinea a Mali měly po jednobrankové remíze naprosto stejnou bilanci. Štěstí se přiklonilo na stranu Guiney, jejíž zástupce vytáhl z osudí míček s číslem dva a určil tak konečné pořadí týmu v tabulce.

Ceremoniál zahájil prezident africké fotbalové konfederace Issa Hayatou slovy, že je politováníhodné, když o postupu do čtvrtfinále musí rozhodovat los. "Skončit takovým způsobem je kruté," přidal Diarra. "Dvacet let jsme neměli tak dobrý tým jako teď," dodal funkcionář z Mali, které na posledních dvou šampionátech skončilo shodně třetí.

Zástupce Guiney ministr mládeže Moustapha Naite označil vítězný los za dobré znamení. "Kvalifikaci jsme museli hrát mimo Guineu v Maroku a nikdo nečekal, že postoupíme," připomněl opatření kvůli epidemii eboly. "Jsem přesvědčen, že tohle je dobré znamení. Ve skupině jsme ukázali, že máme dobrý tým, a teď můžeme jít až do finále," doplnil.

Trenéři obou reprezentací ještě před losem pravidla zkritizovali a mluvčí africké konfederace naznačil, že do budoucna by mohlo dojít ke změně. "Pravidla musíme nejen respektovat, ale také přemýšlet o jejich vylepšení," prohlásil Junior Binyam. "Není fér, aby se o vyřazení rozhodovalo takhle. Je to nejhorší možné řešení, protože každý čeká, že rozhodovat se bude na hřišti," uvedl.

Na mistrovství Afriky šlo o třetí los v historii. V roce 1988 uspělo Alžírsko na úkor Pobřeží slonoviny, v roce 1972 prošlo po losu místo Maroka do semifinále Kongo a nakonec celý turnaj vyhrálo. V roce 1990 došlo k losu například i na světovém šampionátu, kde musel rozhodnout o konečném umístění Nizozemska a Irska v základní skupině.
 

Tým OFI Kréta byl vyřazen z řecké ligy. Kvůli dluhům vůči zaměstnancům klub už podruhé během krátké doby přišel o body. Zatímco před třemi týdny mu jich bylo odečteno šest, teď mu byly odebrány čtyři.

Podle agentury Reuters navíc OFI, které se bude moci do soutěže vrátit až poté, co závazky vyrovná, vážně hrozí administrativní sestup. Pokud totiž tým nenastoupí ke dvěma zápasům, bude za trest přeřazen do nižší soutěže. OFI má v neděli hrát s Atromitosem.

OFI má finanční problémy už delší dobu a po odečtech ho na předposledním místě tabulky dělí od příček zajišťujících záchranu šest bodů. Kvůli problémům s výplatami z klubu odešlo několik fotbalistů i trenér Gennaro Gattuso. Jeho nástupce Nikos Anastopulos musel ke středečnímu pohárovému utkání povolat juniory, protože měl k dispozici jen devět hráčů prvního týmu.

Netradiční dohru bude mít na mistrovství Afriky skupina D. Po vítězství 1:0 nad Kamerunem ji vyhrálo Pobřeží slonoviny a je ve čtvrtfinále, o druhém postupujícím však musí rozhodnout čtvrteční los v Malabu. Vzejde z dvojice Mali - Guinea, které mají po třetí remíze 1:1 stejně bodů, shodné skóre i vzájemný zápas.

"Pravidla soutěže jsou jasná a musí se dodržet. Ale myslím, že nejsou dobrá a africká federace by je měla přehodnotit," citovala agentura AP trenéra Mali Henryka Kasperczaka. "Pro oba týmy je to těžké, protože takhle skončit si nezasloužíme ani jeden. Ale musíme se smířit s realitou," uvedl kouč Guineji Michel Dussuyer.

Z prvního místa jde se ziskem pěti bodů do čtvrtfinále Pobřeží slonoviny, za nějž odehrál celý zápas exsparťan Wilfried Bony. Výhru výběru trenéra Hervého Renarda zajistil v 35. minutě Max Gradel. Šlo o jediné utkání, které ve skupině neskončilo výsledkem 1:1.

Tradici naopak dodržel druhý dnešní duel, ve kterém se Guinea ujala vedení díky brance Kevina Constanta z pokutového kopu ve 14. minutě. Vzápětí mohl rovněž z penalty srovnat kapitán Seydou Keita, ale neuspěl. Mali se dočkalo krátce po přestávce po zásahu Modiba Maigy.

Do konce zápasu se už skóre nezměnilo a o postupujícím bude potřetí v historii mistrovství rozhodovat los. V roce 1988 uspělo Alžírsko na úkor Pobřeží slonoviny a v roce 1972 prošlo po losu místo Maroka do semifinále Kongo a nakonec celý turnaj vyhrálo.

Asijský pohár 2015 už zná své semifinalisty, a světe div se, chybí mezi nimi obhájci titulu z Japonska. Modré Samuraje v penaltovém rozstřelu udolaly Spojené arabské emiráty, které spolu s Irákem v pátek docela nečekaně přeci jen pozvedly renomé doposud zklamávajících arabských reprezentací...

Po základních skupinách se Blízký východ skutečně zase jednou zatracoval a existovaly k tomu relativně dobré důvody.

Katar v Austrálii vůbec nedokázal stavět na brilantním roku 2014 a vzrůstající kvalitě domácí ligy, Saúdská Arábie opětovně vybouchla - a v těch skupinách, odkud nakonec postupovala obě arabská želízka v ohni, vlastně v praxi ani nebylo na výběr.

Blízkému východu se tam jednoduše muselo zazelenat a přitom bylo tak nějak vypovídající, že jak Spojené arabské emiráty, tak Irák obsadily až druhé příčky. O to překvapivější se tedy nyní radost obou nároďáků může jevit - tím spíš, když šly na patrně nejsuverénnější účastníky dosavadního průběhu šampionátu...

Jižní Korea - Uzbekistán 2:0 po prodloužení

Populární story o Uzbekistánu praví, že tenhle středoasijský tým selhává pokaždé, jakmile jde do tuhého. A tomu by možná na pohled odpovídal i tento čtvrtfinálový krach. Jenže není prohra jako prohra, a zde opravdu nejde o nic nenormálního.

Kouč Kasymov ve skutečnosti udělal z Uzbeků poněkud tvrdší, neoblomnější hochy - a nebýt Ahmedovova zranění po půlhodině hry, kdo ví, jak by to nakonec celé dopadlo.

Odil Ahmedov byl opětovně zcela zásadní součástí této čtvrtfinálové jedenáctky. Pro pokračující (a dobrovolnou!) Džeparovovu absenci Ahmedov znovu navlékl kapitánskou pásku - a znovu byl také ústředním motorem celé záložní řady Uzbekistánu.

Fotbalista Krasnodaru stál za velice agresivním začátkem White Wolves, plným presinku i nějakých těch ostřejších faulů, a svými smysluplnými přihrávkami i seběhy k vápnu soupeře zároveň vitálně přispíval také k útočné síle středoasijské reprezentace.

Jenže s Ahmedovovým náhlým odchodem ze hřiště se něco změnilo; radikálně změnilo.

Uzbeci rázem zalezli hlouběji do pole a dosavadní platonický tlak (respektive územní převaha) Korejců se pomalu začal měnit v opravdové nebezpečí. Naštěstí pro Kasymova alespoň zkušený brankář Nesterov po matných výkonech ve skupinové fázi v pravý čas našel ztracenou formu a spolu s vynikajícím stoperem Ismailovem přeci jen dotáhli utkání do prodloužení.

Město Melbourne, které do té doby v pěti utkáních přihlíželo neuvěřitelné porci 22 branek, se takto technicky stalo dějištěm první remízy turnaje - a to zcela nečekaně remízy bezbrankové.

O oba góly se nakonec musel postarat až stěží viditelný Son Heung-min, jenž v obou případech těžil z vynikající práce krajních beků (nejprve Kim Jin-sua, poté Cha Du-riho); a v obou případech namísto spontánní oslavy pouze vyčerpaně padl na zem.

Tomu se přitom nelze dost dobře divit, když tenhle zápas rozhodně patřil k těm obecně nejfyzičtějším na šampionátu. A to ostatně pomalu začíná být evergreen veškerých klání zahrnujících Jižní Koreu Uliho Stielikeho. Pokud Taegukovi válečníci dříve mohli být kritizováni za to, že nejsou schopni vyhrávat "ošklivou cestou", zde na turnaji jim to zatím problém nedělá vůbec žádný.

Jejich nejvýraznějším útočníkem je koneckonců v první i druhé řadě běhavý dříč Lee Keun-ho; jejich největší hvězdou zčistajasna objevený, v Japonsku odpradávna zatoulaný, brankář Kim Jin-hyeon; a jejich největší oporou - či přímo páteří - nadmíru spolehlivý double-pivot ve složení Ki Sung-yueng-Park Joo-ho, kdy především ten druhý jmenovaný po bleskurychlé transformaci z levého beka předvádí až nečekaně vyzrálé, stabilní výkony.

Německý kouč už také zároveň, zdá se, našel to pravé složení stoperské dvojice poté, co postupně zavrhl obě své první volby, a od duelu s Austrálií sází už jenom na konstruktivního Kim Young-gwona spolu se zkušenějším, pro změnu nic nekomplikujícím Kwak Tae-hwim.

A vyplácí se to, vskutku - však Jižní Korea došla do semifinále bez jediné obdržené branky jako vůbec první tým v historii šampionátu. A pouze Saúdská Arábie potom zvládla v rámci jednoho ročníku Poháru (1988) neinkasovat ve větším počtu zápasů - pěti...

Čína - Austrálie 0:2

Takže Tim Cahill to má pořád v sobě.

Ačkoliv to za něho dosud na Asijském poháru brali spíše jiní, v ten pravý okamžik se 35letý veterán opět přihlásil o slovo a dvěma góly po přestávce přeci jen potopil mimořádně houževnatou Čínu s výborným brankářem Wang Daleiem a tradičně bezchybným stoperem Zhang Linpengem na čele.

Abyste lépe pochopili, proč byl Cahillův nástup pro Socceroos tak důležitý, stačí si vzít k ruce následující statistiky aktuální po úvodním dějství: zaprvé graf, který zaznamenává dotyky s míčem všech australských záložníků (kteří se sotva přiblížili k vápnu soupeře); zadruhé jiný nákres, který hovoří pro změnu o jediném čínském faulu v jakž takž nebezpečných prostorách; a konečně taky prosté zkonstatování, že ani jeden z osmi australských centrů před pauzou nenašel svého adresáta.

Navíc je třeba uvážit, že ve stejnou chvíli domácí poněkud hořeli i vzadu, kde měli zvláště velké problémy s famózní akcelerací Wu Leiho. Vzato kolem a kolem, pravda, Číňané Mata Ryana pozlobili jen vysloveně sporadicky - ovšem to bylo do značné míry způsobené naprosto heroickým výkonem Trenta Sainsburyho.

Teprve 22letý stoper, který loni pro zranění ani necestoval na mistrovství světa, zvládal četná zaváhání šokujícím způsobem špatného kapitána Mileho Jedinaka; absorbovat extra dávku zátěže v nepřítomnosti jeho stabilního kolegy Špiranoviće (a v přítomnosti lehce roztřeseného Wilkinsona); a do toho ještě každou chvíli vyvážet míč z obrany a podporovat rozehrávku.

Vpravdě komplexní představení jedné nečekané opory Socceroos...

Írán - Irák 3:3 (6:7 na penalty)

Nejnapínavější, nejdivočejší a snad i nejkontroverznější čtvrtfinále v dějinách všech větších turnajů? Nedivil bych se. Pokud totiž někdy stoprocentně platilo klišovité zkonstatování "tohle utkání mělo všechno", pak právě v tomhle případě.

Posuďte sami: měli jsme tu egocentrického sudího, vyloučení hráče po přifilmovaném pádu, žluté karty pro sedm Iráčanů, gól z pokutového kopu, dvakrát nastřelenou brankovou konstrukci, čtyři trefy v prodloužení, jeden úžasný blok Jahanbakhshe a nakonec i penaltový rozstřel o úspěšném Mahmoudově pokusu alá Panenka, Teymourianově šťastném krtkovi a jedné kruté tyčce, která nakonec zlomila srdce všem íránským fanouškům - a nejednomu neutrálovi.

Vážně: tenhle duel byl něčím emočně tak vyčerpávajícím, že nemohl nechat chladným snad i toho největšího cynika pod sluncem.

Evidentně poškození Íránci byli jako na houpačce, když třeba takový stoper Pouraliganji nejdříve hloupě zavinil pokutový kop, aby vzápětí sám hlavou vyrovnával. Canberra neustále explodovala a pak zase utichala. Něco nevídaného.

Bohužel, pokud se tohle klání v budoucnu stane absolutní klasikou (o čemž osobně nepochybuji), bude se tak dít částečně pro skandální vystoupení domácího rozhodčího Bena Williamse.

Ten v první řadě zcela neohrožené Íránce rozhodil ve 43. minutě vyloučením Mehrdada Pooladiho za dva žluté prohřešky, z nichž oba se jevily přinejmenším přísně - zatímco stejný metr už nedokázal aplikovat i na druhé straně v případě skokana Younise Mahmouda či nešetrného stopera Ahmada Ibrahima.

Aby toho navíc nebylo málo, opakované záběry následně ukázaly, že si arbitr prve ani neuvědomil, že Pooladiho už jednou napomínal (před pouhými 20 minutami!), a červený kartonek tasil, teprve jakmile se k němu seběhli hysteričtí Iráčané.

Ze všeho nejsmutnější na tom všem dále je, že se téhle ostudě dalo vcelku bez problémů předejít. Williams totiž už dříve jeden zdejší zápas Íránu rozhodoval, aby se po něm ocitl pod ostrou palbou Queirozovy kritiky - což okamžitě vyvolává otázky, proč byl k tomuto čtvrtfinále vůbec v první řadě nominovaný.

Navrch - jak na tomto videu dosvědčují hned tři bývalí fotbalisté se zkušenostmi z A-League - Williamse předchází pověst někoho, kdo si své kritiky (na rozdíl od potrestaných hráčů) pamatuje, a nemá problém jim potom vše vracet i s úroky. Což dost možná činil právě zde.

Celá tato "hitparáda" nakonec měla spíše veselou dohru na sociálních sítích, kdy nejeden chudák-Williamsův jmenovec musel na Facebooku v příštích hodinách odrážet četné útoky dopálených Íránců.

A takto hořkou porážku si jen tak nenechali líbit také zástupci íránské výpravy. Ti pro změnu obratem podali stížnost na start hráče Abdul Zahry, který údajně dříve v íránském klubu Tractor Sazi neprošel dopingovou kontrolou a dokonce snad i měl být suspendován vše zastřešující organizací FIFA. (Což sám hráč vehementně popírá.)

Zde se nicméně s největší pravděpodobností jedná akorát o gesto zoufalství, jehož se Peršané ostatně dopustili již v minulosti, a které zřejmě nemá reálnou šanci na úspěch už jen proto, že má FIFA na prozkoumání celé situace výrazně omezený prostor.

Přesto Carlos Queiroz neponechal nic náhodě a na pondělní odpoledne raději naplánoval tréninkovou jednotku...

Japonsko - Spojené arabské emiráty 1:1 (4:5 na penalty)

Zrovna před týdnem brankář Spojených arabských emirátů Youssef Naser odhalil hlavní rozdíl mezi touto skvadrou Mahdiho Aliho a předešlými dvěma výběry, jichž byl on sám součástí, a které na srazech kontinentální smetánky nepěkně vyhořely (naposledy dokonce bez jediného zářezu): tenhle mančaft jde do každého zápasu "v očekávání vítězství".

A zhruba to se ukázalo i tady: Ali Mabkhout se stal prvním čtyřgólovým střelcem SAE v dějinách šampionátu již v sedmé minutě, přičemž se za japonskou obrannou linií zjevil dohromady zhruba třikrát v úvodní patnáctiminutovce. A ačkoliv Japonce v konečném součtu tenhle prospalý začátek postup zpříma nestál, jeho význam by se pochopitelně neměl podceňovat.

Spojené arabské emiráty se pak pod vlivem rovnou tří defenzivních střídání stáhly do poněkud sebevražedné defenzivní ulity a jen horko těžko odolávaly silnému japonskému tlaku (na střely to skončilo 35:3), nakonec jim to ale i díky střeleckému váhání nerozehraných žolíků Muta s Toyodou vyšlo... a Asijský pohár 2015 takhle definitivně registruje své nové miláčky širého publika.

Sám Omar Abdulrahman, napříč turnajem opěvovaný příslušníky všemožných národností, možná sice ve čtvrtfinále nebyl tolik vidět a naopak ještě v prodloužení svou neochotou bránit či vlastně jakkoliv běhat viditelně tahal SAE dolů (aby si to pak vynahradil v rozstřelu, samozřejmě). Ovšem tenhle tým má co do sebe i bez jeho soustavného kouzlení.

Vzhledem k tomu, že Mahdi Ali dospělý výběr vede už od roku 2012, přičemž většinu hráčů dříve cepoval v juniorských kategoriích, vykazuje Al-Abyad jen málokdy viděnou soudržnost a ochotu rvát se jeden za druhého.

Zrovna dvě největší hvězdy týmu - Ali Mabkhout s Omarem Abdulrahmanem - jsou si například navzájem nejlepšími kamarády, což je na jejich časté spolupráci takříkajíc poslepu krásně vidět. A třeba citovaný brankář Youssef Naser (dříve notorický průšvihář, nyní kapitán a uklidňující prvek) či útočník Ahmed Khalil (konečně naplňující potenciál) rovněž z práce oblíbeného trenéra jedině profitují - stejně jako v důsledku roste celý tým.

Tenhle arabský kolektiv je zkrátka plný zajímavých tváří s pozitivní výkonností křivkou, což naopak úplně neplatí pro Japonce. A to jednak ve vztahu k celému týmu, který se už delší dobu potácí na jednom místě bez jakéhokoliv plánu B a letošní AsP dokonce znamenalo jakýsi podivný návrat do Okadovy éry mistrovství světa 2010 (mínus rezolutní stopeři, mínus překvapivý faktor v osobě Hondy jako falešné devítky...).

Jednak v otázce stagnujících individualit, kde by se dal jmenovat třeba Eiji Kawashima, ale především tedy Shinji Kagawa. Ten na turnaji sice odehrál všech 390 minut, to však jen sotva po zásluze - a ve finále se vlastně dá považovat za ideální demonstraci zhoubnosti Aguirreho nechuti k jakémukoliv rotování. (Připomínám, že mexický kouč postavil identickou jedenáctku i do čtvrtého utkání v řadě.)

Dortmundský navrátilec strávil drtivou většinu turnaje ve věčném stínu Keisukeho Hondy, zatímco vedle své mizivé prospěšnosti ofenzívě neměl už vůbec žádný přínos ani defenzivní složce týmu, kde se od něho očekávala jakáž taká podpora stárnoucího tandemu Endo-Hasebe. A ve finále pak bylo jaksi symbolické, že právě Kagawova rána do tyče zapečetila senzačně brzké japonské vypadnutí.

Tohle zkrátka nebyl jeho turnaj; a nejen pro něho je teď aktuální úkol chytit se za nos a zmáčknout pomyslné tlačítko "reset".

Koneckonců, neuvěřitelných sedm členů páteční Aguirreho sestavy před čtyřmi lety v Kataru pro Japonsko vybojovalo zlaté medaile, a to bychom správně k téhle bandě měli počítat i právě Kagawu (2011) s Učidou (2015), kteří inkriminované zápasy/turnaje zmeškali jen vinou zdravotních problémů.

Ano, kontinuita je pěkná věc. Ale jak nám názorně ukázalo už letní mistrovství světa - v tomhle případě se o ni dá opírat jen těžko...


Rozpis semifinálových zápasů:

26. 1. 10:00 ... Jižní Korea - Irák (Sydney)
27. 1. 10:00 ... Austrálie - Spojené arabské emiráty (Newcastle)

Chelsea s brankářem Petrem Čechem v základní sestavě ztratila dvoubrankové vedení v utkání 4. kola FA Cupu s třetiligovým Bradfordem a prohrála 2:4. Neuspěl ani druhý tým anglické Premier League Manchester City, jenž doma podlehl Middlesbrough 0:2.

"Blues" před vlastními diváky vedli díky brankám Cahilla a Ramirese po 38 minutách už 2:0 a zdálo se, že půjde o jasnou záležitost. Ještě do konce prvního dějství však dokázal snížit povedenou střelou Stead. Čech inkasoval po 330 minutách.

V druhém poločase se dostal k zakončení po dlouhém autu do šestnáctky Morais a vyrovnal, svěřenci Josého Mourinha však neudrželi ani možnost opakovaného utkání. V 82. minutě dokonal překvapivý obrat Halliday a na konečných 2:4 upravil střídající Yeates. Chelsea ztratila domácí zápas, ve kterém vedla o dvě branky, poprvé od října 1999.

Manchester City měl v prvním poločase duelu s Middlesbrough drtivý tlak, šance druholigového týmu držel brankář Mejías. V 53. minutě se navíc dostali hosté překvapivě do vedení, pomalou Fernandovu přihrávku brankáři Caballerovi zachytil Bamford, jenž hostuje v Middlesbrough z Chelsea, stejně jako Kalas.

V 64. minutě mohli hosté vést o dvě branky, Tomlin ale přízemní střelou trefil tyč. Přesto se hosté podruhé prosadili, v nastavení pojistil postup po rychlém protiútoku střídající Kike.

Divoká přestřelka se udála v prvním poločase zápasu mezi Southamptonem a Crystal Palace. Domácí se dostali dvakrát do vedení zásluhou Pellého a vlastní branky Danna, "Orly" ale drželi ve hře útočníci Šamach a Sanogo, který vstřelil první gól za Crystal Palace, ve kterém hostuje z Arsenalu.

Nejlepší obrana v Premier League, která v lize propustila za 22 zápasů pouze 16 branek, inkasovala v zápase potřetí v 39. minutě, druhou trefu si připsal Šamach a rozhodl o postupu hostů.

Leicester otočil zápas na hřišti Tottenhamu a díky brance Schluppa z druhé minuty nastavení zvítězil 2:1. Swansea prohrála na hřišti druholigového Blackburnu 1:3.

Ghaňané ve svém druhém utkání na Africkém poháru národů porazili Alžírsko 1:0 a udrželi naději na postup. Gólem ve druhé minutě nastavení se o to zasloužil útočník Asamoah Gyan, který měl původně turnaj vynechat kvůli malárii, ale stihl se už před včerejším utkáním uzdravit.

Devětadvacetiletý kapitán týmu byl ještě o víkendu kvůli malárii v nemocnici, následně byl propuštěn do domácího léčení a na dálku sledoval prohru svých spoluhráčů se Senegalem. Včera už nastoupil v základní sestavě.

Utkání směřovalo k bezbrankové remíze, která by pravděpodobně sebrala Ghaně šanci na postup, ale Gyan v závěru potvrdil, proč je největší hvězdou týmu. Ačkoli byl po nemoci a v nohách měl celé utkání, při dlouhém nákopu za obranu přesprintoval stopera a z úhlu se trefil přesně na zadní tyč.

"Asamoah je skvělý hráč s fantastickým přístupem. Byl nemocný, přesto odehrál 90 minut a ještě dal na konci gól," chválil oporu trenér Avram Grant. "Není to ale vítězství jednoho hráče, nýbrž celého týmu. Nevzdali jsme se a bojovali do úplného konce," dodal.

Spoluhráče vychvaloval také Andrew Ayew. "Věděli jsme, že byl Gyan nemocný, ale také jsme věděli, že i když není stoprocentně připraven, tak bude rozdílovým hráčem. Má zkušenosti na to, aby dával takové góly pod tlakem. Udržel naše šance naživu," prohlásil Ayew.

Ghana k postupu potřebuje ještě zvládnout závěrečné utkání s JAR, která dnes vybojovala remízu 1:1 se Senegalem. Skupina je nadále otevřená a postoupit mohou všechny čtyři celky.

Pátek je pro Asijský pohár dnem senzací. Spojené arabské emiráty na penalty vyřadily Japonsko, už předtím pak Irák stejným způsobem poslal domů Íránce. Hrdinou utkání se stal Younis Mahmoud, který dovedl svůj národ do semifinále jedním gólem a proměněnou penaltou - ve stylu Antonína Panenky...

Younis Mahmoud je iráckým hrdinou. Ve skupinové fázi Asijského poháru vstřelil vítězný gól v rozhodujícím utkání o postup proti Palestině a nyní, ve čtvrtfinále, se výraznou měrou podílel na postupu své reprezentace mezi čtyři nejlepší týmy kontinentu. Výsledek 4:3 na penalty zařídil gólem v prodloužení a proměněnou penaltou.

Kapitán Iráku šel k puntíku jako desátý za nepříznivého stavu - měl tedy na bedrech veškerou zodpovědnost. Přesto se však odhodlal k odvážnému počinu a brankáře Haghighiho překonal obloučkem ve stylu Antonína Panenky. Konečné rozhodnutí o postupu pak přinesla osmá série. "Přeji mu jen to nejlepší, je to hvězda a pro Irák velmi důležitý," okomentoval svou oporu trenér Radhi Shenaishil.

Vůdce irácké výpravy si však v inkriminovaném momentu mohl nervozitou vyžvýkat panty v úst - jeho kapitán totiž necelé tři týdny zpátky penaltu neproměnil naprosto stejným způsobem; ba co víc, proti stejnému soupeři. "Je to lídr, kterého naše mladé mužstvo potřebuje. Typ hráče, proti kterému soupeři nechtějí nastoupit a spoluhráči jej naopak milují," vysekl mu po utkání poklonu.

Mahmoud nepředváděl ve skupině zrovna oslnivé výkony. Ve všech zápasech byl střídán, proti Japonsku dokonce odehrál jen 54 minut. Dnes jej ovšem Shenaishil nechal na trávníku celé dvě hodiny a mohl si mnout ruce. Útočník, který je momentálně bez angažmá, vstřelil v prodloužení branku na 2:1 a podílel se i na úspěchu ve zmíněném rozstřelu.

"Panovaly zde určité pochybnosti v médiích o tom, zda by měl nebo neměl hrát. Já jsem je ale neposlouchal. Jako trenér vidím, co hráč předvádí na hrací ploše i na tréninku. Dnes odehrál čtyři poločasy a odehrál je úchvatně," chválí své rozhodnutí 48letý stratég.

Younis Mahmoud tak s největší pravděpodobností povede Irák s kapitánskou páskou i do semifinálového utkání s Korejskou republikou, které je na programu v pondělí dopoledne. A podceňovaný mančaft nehodlá složit zbraně zadarmo. "Myslím, že Korea i Austrálie jsou týmy, které zkrátka přijely vyhrát. Šance na postup do finále jsou však stejné. Věřím, že se nám v pondělí zadaří," zakončil Shenaishil.

Real Madrid je podesáté za sebou nejlépe vydělávajícím fotbalovým klubem světa. Na druhé místo se v žebříčku společnosti Deloitte posunul navzdory nejhorší sezoně v historii Manchester United, třetí zůstal Bayern Mnichov.

Real v ročníku 2013/2014 vydělal 549,5 milionu eur (15,3 miliardy korun - pozn. red.), což je o třicet víc než v předchozí sezoně. Ještě lépe na tom byl Manchester, který sice v Premier League skončil až sedmý, ale díky novým sponzorským smlouvám a zvýšenému zisku za prodej televizních práv si přišel na 518 milionů.

United, který o rok dřív vydělal 424 milionů, překonal hranici 500 milionů jako teprve druhý klub v historii. "Absence v pohárech se na United projeví v žebříčku až příští rok," citovala agentura Reuters Austina Houlhana z Deloitte. "Když se ale probojují do příštího ročníku Ligy mistrů, je velmi pravděpodobné, že do dvou let budou v čele pořadí," dodal.

Za anglickým klubem se umístil Bayern (487,5 milionu eur - pozn. red.), na čtvrtou příčku klesla z druhé pozice Barcelona (484,6) a páté místo obsadil Paris St. Germain (474,2).

Celkem příjmy dvaceti nejbohatších klubů vzrostly oproti minulosti o 14 procent na 6,2 miliardy eur. Jediným celkem v žebříčku mimo pětici největších soutěží z Anglie, Španělska, Itálie, Německa a Francie je turecký mistr Galatasaray Istanbul na 18. pozici.

Hned osm klubů je z Premier League a podle odborníků bude jejich počet v budoucnu ještě narůstat. Naopak pokračuje ústup italských celků ze slávy. V roce 2001 měla Serie A pět zástupců v nejlepší desítce, zatímco teď je v ní pouze Juventus na desátém místě.

 

www.vaclavprokupek-news.cz